V roce 2003 byly rekonstruovány krajky, které jsou součástí tradice krajkářství České republiky. Z publikací, muzeí, depozitářů a majetků bylo vybráno několik málo krajek pro naše území typických i méně typických. Vždy jsou to však krajky, které jsme kdysi uměli a znali. Některé jsou již zapomenuty a ty jsme chtěli opět oživit a uvést ve známost, jiné jsou známé a do dnešních dnů běžné. Krajky jsou většinou nově rekonstruovány, jsou opatřeny dokumentací a popisem.
Zpracoval Vzdělávací spolek uměleckých řemesel za podpory grantu MK ČR Praha 2003.

  • VALENCIENSKÁ KRAJKA ČESKÁ

    7 | VALENCIENSKÁ KRAJKA ČESKÁ

    Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (číslo 30729). Sbírka krajek Boženy Koutníkové, u krajky je text: "17. stol., Čechy Erzgebirge, kostelní práce."
    Rekonstrukci provedla Iva Prošková.
    Velikost krajky je 178 cm a šířka 17 cm. Materiál je len 33x2. Technika je to pláténková páska paličkovaná v okrajích s mřížkou.
    Ve vnitřním obloučku se paličkuje obtáčené plátno. Při použití silnějšího materiálu lze paličkovat okraj za dva páry a bez kroucení. Vodivý pár se odloží a předposlední svislý bude pro příští řadu vodivým - páry se jen vymění.
    Horní a boční pruhy se paličkují čtyřmi páry pláténkem. V okraji vnějším se píchá za dva páry, v okraji vnitřním na očka. Dolní okraj je také ze čtyř párů a paličkují se malé cípky z kroucených párů. Nakonec se upaličkuje dolní napodobenina valencienské půdice za pomoci jednoho řetízku. Paličkuje se řetízek a v místech budoucího spoje - přiháčkování - se píchne mezi oba páry špendlík, páry se dvakrát zkroutí a paličkuje se dál řetízek. Při zpáteční řadě se za jeden pár přiháčkuje v místech píchnutého špendlíku. Páry jsou rovněž zkroucené.