2019 duben
Jsme v Německu na krajkářském kongresu Klőpperverbandu. Vše probíhá jak má a když je chvilka volna chodím kolem stánků a prohlížím si co kde mají. Také sbírám prospekty na akce a jiné písemné materiály, zejména informace o muzeích a výstavách. Na jednom z prospektů si večer čtu o muzeu v Obershausenu e.V., které je podle mapičky blízko Frankfurtu a také blízko naší cesty domů. Vlastně skoro městečkem projíždíme, stačí jen sjet z dálnice. Muzeum je otevřeno pouze od 14.00 do 17.00 v neděli a nikoli každou neděli, ale každou druhou a čtvrtou v měsíci.
A světe div se, je to právě tato neděle, neděle, kdy se kolem města Obershasenu vracíme domů a navíc přesně v tuto dobu. Nu nedá se nic dělat, když se hvězdy takto nám naklonily, musíme toho využít. Čtvrtou neděli v měsíci po 14.00 se tedy nacházíme v muzeu.
Začíná to klasikou malých městských muzeí – vycpaniny několika zvířat, střepy keramiky dávno minulé – bývalo zde jakési opidum – fotografie městečka dříve a nyní, ukázky starých řemesel, občas nějaký oděv. A v jedné z dalších místností - KRAJKA! A je to krajka česká, hned jako první zahlédnu svůj časopis Paličkování a fotografie Milči Eremiášové, dále pak paní Emilie Paličkové, Vlasty Fialové, Ludmily Kaprasové a nakonec také pana Zdeňka Doležala. Občas u některého jména i krajka, u paní Kaprasové její moderní krosienky.
V další místnosti krajka pokračuje, tentokrát z jiných oblastí a také jiné druhy krajky. Síťovaná, pletená, háčkovaná a také je jedna vitrína věnována klasickým krosienkám.
Fotografuji, ale vše je za sklem a odráží se v něm světlo od oken, od lamp i moje silueta. Tak nejsou fotografie příliš kvalitní. Ale některé přece jen přikládám.
