*1941 Také Ludmila Kaprasová patří k nevýraznějším osobnostem české krajky. Střední školu absolvovala v letech 1956 - 1959. Byla to Průmyslová škola bytové kultury v Praze. V letech 1959 - 1965 následovalo studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. A. Kybala. V té době byl v ateliéru ještě živý duch E. Paličkové, i když ona sama v této době již ve škole neučila. Ludmila Kaprasová ji ale znala a považuje se za její žákyni. Poté 15 let pracovala pro Ústředí lidových uměleckých řemesel. Vytvořila pro něj na 2000 návrhů paličkovaných krajek, které se realizovaly v mnoha kopiích. Jednalo se krajky-suvenýry, které se staly klasickou součástí produkce ÚLUVu. Pravidelně se účastní mnoha výstav doma i v zahraničí. V mezinárodních soutěžích získala řadu ocenění. Mimo jiné, v roce 1983 získala na 1. Mezinárodním bienále krajky v Bruselu zlatou paličku za monumentální dílo "Nebořme katedrály" a na 4. bienále v roce 1989 stříbrnou paličku. Účastnila se také 1. a 2. Bienále české krajky ve Vamberku v roce 2002 a 2004. Ludmila Kaprasová působí rovněž jako pedagog, a to jak doma tak v zahraničí. Ve své volné tvorbě se věnuje jak krajkové tapisérii, tak i krajce užitkové, sloužící stolničení, krajce jako oděvnímu doplňku a krajkovému šperku. Ludmila Kaprasová ovládá řadu textilních technik, které ráda kombinuje. Zásadně používá přírodní materiály, jako je len, konopí a juta. V poslední době se hodně věnuje restaurování starých textilií. Pro Ludmilu Kaprasovou jsou typické práce vytvářené starobylou technikou pletení na rámu, kterým jednoduše říká "krosienka". Jestliže B. Gruškovská vytvořila monumentální plošnou krajkovou tapisérii a Marie Vaňková dala krajce tolik potřebný třetí rozměr tím, že své práce umístila do prostoru, tak Ludmila Kaprasová znásobila ve svých dílech účinky prostoru tím, že je jakoby sochařsky formuje a umožňuje divákovi jimi i procházet.
