Příspěvky čtenářů

(so) 16. února 2019 23:37
(O videokurzu)

Dobrý den, vážená paní Prošková.

Moc a moc Vám děkuji za pochvalu - jsem z toho tak trochu "naměkko". to jsem vůbec nečekala a velmi si Vaší pochvaly cením.

Já jsem si vždy moc přála umět paličkovat, protože dělám nejrůznější ruční práce (háčkování, pletení, vyšívání, quilling, kraslice...), ke kterým mne přivedla moje babička i mamka. Ale paličkování nikdo v rodině neuměl, tak to byl takový můj sen. A říkala jsem si - až budu v důchodu, tak pak na to budu mít čas...

Pak se "přehoupl "důchodcovský rok" a známá mi půjčila přede dvěma lety paličky a herduli po dceři, abych si to vyzkoušela. Jenže - koukala jsem na to jak "bacil do lékárny", nechápala jsem ani, jak natočit paličky natož pak co s nimi ..... Takže mi to rok leželo, někdy jsem je na chvíli vytáhla, abych zjistila, že to prostě asi nepůjde. Kurzy bohužel někde poblíž bydliště nebyly.

Pak mi vloni v únoru k 63. narozeninám dala sestra paličky a knížku o paličkování, udělala jsem si herduli - ale ani s knížkou a obrázkovými návody v ní jsem nikam nepokročila. A v tom se na internetu objevil Váš kurz !!!

To už jsem neváhala ani chvilku a kurz jsem si koupila.

Vážená paní Prošková, celý kurz je prostě pro začátečníky jedinečný. Od začátku názorně vedete a vysvětlujete - a tím, že jsem se mohla několikrát vracet a pouštět si opakovaně co jsem nechápala, tak postupně jsem paličky začala "krotit". Poctivě jsem si dělala všechny vzorníčky, takže jsem nakonec už viděla, kam jednotlivé nitky běží .... A už i vidím chybu, takže vypárám a opravím.

A postupně jsem pochopila i návody z knížky o paličkování, takže se postupně na vzorníčcích učím i další techniky.

Jediné, co musím používat, jsou špendlíky mezi jednotlivými paličkami a nezvládnu jich více jak 10. To už se mi to pak motá.

Jo - a lístečky, to je pro mne naprosto nepochopitelné, to mi prostě nejde a nejde. Tak jsem se je naučila tak, že držím v levé ruce tři paličky napevno a mezi nimi čtvrtou paličkou proplétám nit.

V posledním časopise Krajka mne naprosto uchvátily paličkované obrázky přírody - tak bych se chtěla pokusit si upaličkovat obrázek našeho rybníku v lese - ten je úžasný v každém ročním období. Tak jsem na sebe zvědavá...

Vážená paní Prošková, ještě jednou moc děkuji a přeji Vám krásný den.

S úctou

Olga Kunclová

(čt) 28. ledna 2016 00:03

Milá Ivo,

děkuji Ti za přívětivou odpověď, mám z ní radost! Na chvíle ve VSUŘ ráda vzpomínám - byla jsem také na týdenním kurzu v Bělé. Halenku s jemně barevnou šitou krajkou, kterou jsem tam začala tvořit spolu s paličkovaným páskem, jsem nosila celá léta, ještě ji mám schovanou. Všude jsem s ní sklízela velký úspěch a obdiv - moc se líbila i Vlastě Šolcové. Plátno halenky se už začalo rozpadávat, ale šitá krajka drží pořád - neuvěřitelné! Dala jsi mi tenkrát ty pravé impulzy, podala pomocnou ruku, hodně dodala sebevědomí a chuť tvořit. Díky Tobě a Tvé zrealizované myšlence a nápadu založit spolek dostupný pro lidi, kteří pracují, nebo mají děti, a nemohou už studovat denní školu řemesel. Ještě jednou díky! 

Jana

(čt) 28. ledna 2016 00:02

Dobrý večer paní Prošková, byla jsem dlouholetou předplatitelkou Vašeho časopisu. Dnes jsem se zaregistrovala k odběru dalších vydání a při této příležitosti jsem se rozhodla Vám touto cestou poděkovat za Vaši dlouholetou, příkladnou a záslužnou činnost související s rozšířením a zachováním takového řemesla, jako je paličkování! Do dalších let Vám přeji především hodně zdraví a elánu! Ještě jednou děkuji

Hoffmannová Libuše

(st) 27. ledna 2016 23:54

  Milá paní Prošková.

  Včera jsem dostala časopis Paličkování a hned jsem jej s chutí přečetla.

  Asi nebudu mluvit jen za sebe. Děkuji za krásné povídání, vzpomínky i Vaše radosti, které můžeme s Vámi sdílet.

  Přeji Vám hlavně zdraví, elán a plno dalších nápadů.

  Jitka Hanáková 

(ne) 19. května 2013 14:26
... byly skvělé. Děkujeme za možnost účastnit se jich jako prodejci. Náš nekrajkářský čokoládový sortiment si rychle našel své zákazníky, z nichž někteří se stihli i několikrát vrátit. Zázemí pro nás bylo dobře připravené, organizace šlapala jako na drátkách, atmosféra byla pohodová, lidé usměvaví. Ti, kteří jste na trh nepřijeli, nenechte si rozhodně ujít ten podzimní. Tolik inspirace, materiálů a šikovných, řemeslně zručných lidí na jednom místě jinde nenajdete, a opravdu tu nejde o komerční záležitosti. Ivo, Ivanko, Jolano, Dano, Marcelko a celý Spolku VSUŘ díky Pavlína Šafusová

Připojuji se k díkům Pavlíny za skvělé Jarní Krajkářské trhy 2013. Jako vždy jsem si užila tu krásnou atmosféru a samozřejmě utratila více peněz, než jsem chtěla.Všechny organizátorky hezky vyfotila a těším se na Podzimní Krajkářské trhy 2013. 

Hanka Červová

(st) 27. února 2013 10:54

Vážená pani Davidovičová

Dozvedela som sa, že organizujete zájazd na Kongres nemeckých čipkárok a rada by som sa dozvedela niečo viac. Rada by som sa ho zúčastnila, potrebovala by som ale trochu bližšie informácie ohľadom odchodov a príchodov, aby som vedela či mám spojenie od nás. Tiež by ma zaujímal program priamo v meste Schonsee. 

Videla som na webe pozvánku na jarné krajkárské trhy, tá krajka na pozvánke je určite  Vaša. Neviem či ste ju vydala aj jako predlohu ak áno, mala by som o to záujem. Chcem niečo aj od pani Proškovej, potom by som sa ozvala. Určite pripravujete niečo nové aj na Kongres do Nemecka. Vaše práce sa mi veľmi páčia a celkove práce zo VSUŘ majú niečo do seba, sú vynimočné a u každej krajkárky sa dá vyčítať ten jej rukopis. Sú také nové, netradičné. Je to krása. Prajem Vám všetko dobré, veľa nových nápadov a radosti z práce. Teším sa na najbližšie stretnutie.

Ďakujem za odpoveď a srdečne zdravím

Mészárosová

(po) 26. listopadu 2012 16:31

Já taky dekuji za krasnou, milou, prijemnou a laskavou akci! :) Vas mail mne potesil!!  Budu se tesim na dalsi krajkarske trhy.

Radka Charvátová

 .............................

Šperky RCH

Také já vám a celému pořadatelskému týmu chci poděkovat. Bylo nám tam hezky a vám muselo dát hodně práce tu lavinu prodejců zvládnout. Skončili jsme naprosto vyčerpaní, ale spokojení. Moc vás pozdravují stařečkové z České Kamenice - Jiří a Marie Herzlíkovi.

....................................

Dobrý den,

bylo pro nás potěšení zúčastnit se Krajkářských trhů a těšíme se na další ročník. Přejeme krásné dny.

S pozdravem Eva a Michal Čádovi-keramika

 .....................................

Zdravím, také velmi děkuji, tyto trhy mě nadchly, objevilo se tam spousta nových úžasných výrobců, tak jsem nejen prodala, ale i nakoupila a přímo se nacpala inspirací až do jara. Budu se těšit!

děkuji a přeji pěkný den Karolina Malečková

 ....................................

(út) 16. října 2012 11:04

Milá Ivo,

moc díky za poslední číslo Paličkování. Díky Tvým informacím jsem se aspoň dozvěděla něco  o autorce těch zajímavých šatů u prodejců v Caen, Catherine Bernel.

Webové stránky lemoutonsurlencmue.fr jsou obsažné, ale vzhledem k neznalosti jazyka si je bohužel mohu jen prohlížet, popis mi zůstává utajen. Takže ještě jednou díky za informaci o autorce i zajímavé technice. Článek mi připomněl i výstavu v kostele v Caen a nádherné korzety Michele Coupez.  Letošní rok byl na akce opravdu přebohatý, stále mám na co vzpomínat,  nejen na Caen, ale i na úžasnou výstavu VSUŘ v Rychnově. Tam bylo opravdu znát, co vše spolek za ta léta vytvořil.

Škoda, že  výstava nemohla vyjádřit, kolik nápadů, radosti a pohodových chvil spolek účastnicím svých kurzů poskytoval, poskytuje a doufám že ještě dlouho poskytovat bude. Včera jsem byla v kavárničce u Anděla a říkala jsem si, že je škoda, že tam budou krajky jen dočasně. Přeji Ti hodně zdraví a hlavně sil do další činnosti, s pozdravem Jarmila Šlegrová

(ne) 15. července 2012 10:54

Dobrý deň pani Prošková,

Chcem sa Vám aj týmto poďakovať za krásny zážitok z návštěvy výstavy v Rychnove nad Kněžnou. Je to úžasné, čo ste vo Vašom spolku  za tých 20 rokov dokázali. Nehovorím o tých úžasných šatoch – kde chodíte na tie Vaše nápady? Obdivujem Vás, nevychádzam z úžasu, čo všetko dokážete. Prajem Vám , jako i celému kolektívu všetko najlepšie,  do ďalšieho života mnoho tvorivých síl a vitality, aby ste ešte dlho mohla svojou činnosťou nabíjať energiou ostatné čipkárky. U mňa to aspoň tak funguje – žiadna únava z dlhej cesty, plná energie a optimizmu. Už sa teším na ďalšie stretnutie.

V neposlednej rade ďakujem za publikánu „Barva krajka“, za akčnú cenu. Ešte raz ďakujem a do  skorého videnia

Mészárosová

(st) 6. června 2012 13:28

Příspěvky čtenářek o tom, jak se dostaly k paličkování, mě přiměly zavzpomínat na mé začátky před mnoha lety. Byla to vlastně všechno náhoda. Školský ústav uspořádal  (v roce 1969??), myslím že při výročí svého založení , krásnou výstavu v Betlémské kapli.  Pozvala jsem na ni maminku mého manžela.  Ukázalo se, že má doma, z doby svého mládí, kdy navštěvovala Učitelský ústav v Kutné Hoře,  herdulku i paličky. Na výstavě jsem se dozvěděla, že je možné navštěvovat různé kurzy Školského ústavu v jeho sídle na Václavském náměstí a protože mě různé ruční práce vždy bavily a byla jsem v té době na mateřské dovolené, přihlásila jsem se na paličkování. Kurz jsem navštěvovala u paní Jany Schmidtové ve školním roce 1970/71. Umožnila mi to moje maminka, která přijela každý čtvrtek a syna ohlídala. Pak se mi ale narodila dvojčata a tak už času nezbývalo. V každém případě mě paličkování velmi oslovilo. Ovšem tenkrát nebyly žádné Krajkářské trhy, paličky jsem sháněla na inzerát a o nabídce podvinků se mi mohlo jen zdát. Mám z té doby jednu úsměvnou historku z porodnice. Jedno z dvojčat mělo nízkou váhu a tak jsem tam musela zůstat, až něco nabere.  Čas mi v porodnici na zvláštním pokoji ubíhal hodně pomalu a tak mi manžel přinesl herduli s paličkami. Bylo to před Vánocemi  a já jsem měla rozdělaný jednoduchý obrázek (Marie, Ježíšek, Josef ), který jsem si namalovala podle paličkovaného obrázku uveřejněného  ve Vlastě. Sestřičky se na mě chodily dívat jako na exota. Problém jsem měla  se zakončováním – měla jsem za sebou jen vzorníky Školského ústavu,  k ukončování jsme se nedostali. Tři dítka a zaměstnání  mě však následující roky natolik vytížily, že jsem na paličkování neměla čas.  Často jsem však chodila na Národní třídu do ÚLUVu, kde jsem okukovala paličkované obrázky a jiné výrobky.  Sledovala jsem také, zda se něco o paličkování neobjeví v Praktické ženě či Dorce  (až loni při stěhování jsem zjistila  co různých výstřižků jsem nashromáždila).  Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých  let  vydalo nakladatelství  MONA několik tematických  časopisů, mimo jiné o paličkování (1981) a tkaní. Dodnes je opatruji. K herduli jsem však sedala  jen, když jsem potřebovala připravit pro někoho malý dárek. V té době hodně populární drhání jsem se naučila sama podle německého časopisu. Drhané kabelky mi sloužily dlouho.

Z té doby mám ještě jednu vzpomínku. Režisér  Jan Bonaventura měl tehdy velmi zajímavý nápad, natočit Andersenovu pohádku Pasáček vepřů tak, aby byly kulisy paličkované, vymyslel na to nový způsob natáčení. Já si jen pamatuji, že hlavní roli hrála paní Eva Hudečková, tenkrát ještě Trejtnarová.  Ty kulisy navrhovala a paličkovala paní Špeldová.  Bohužel nemám z té doby žádnou fotku, ani na Internetu jsem už o této inscenaci  nic nenašla. Ještě jednou použil Jan Bonaventura tuto techniku v inscenaci Zkouška na operu (1973). O této inscenaci mám schovaný článek , který vyšel v časopise Květy.

Léta utíkala, paličky většinou odpočívaly, měla jsem jiné povinnosti.  Děti však odrostly, přišel Internet a mě napadlo, že tam určitě musím něco o paličkování najít, že musí existovat  webové stránky o ručních pracích.  Opravdu jsem objevila, v té době jediné v češtině, stránky VSUŘ.   Moc mě to potěšilo,  zjistila si spojení, začala se účastnit kurzů spolku (na první jsem ještě jezdila do Stodůlek). Díky VSUŘ  jsem poznala výborné lektorky, hodně milých lidí, strávila inspirativní hodiny na kurzech a krásné dny v Poniklé i na zájezdech, které VSUŘ organizuje.  Vždy se těším na nové číslo časopisu Paličkování, nevynechala jsem jediné Krajkářské trhy. Paličkování stále zůstává mým nejmilejším koníčkem,  nasměrovalo mě i  k zájmu  o historii krajky.

Byl to výborný nápad ale jistě i obrovská  práce VSUŘ  založit. Obdivuhodné  je, že po 20. letech tento spolek  stále úspěšně funguje.  Ivo díky.  

S přáním hodně sil a úspěchů do dalších let  Jarmila Šlegrová

(st) 16. května 2012 13:54

Věc:  Květy vlastní i  cizí

Dámy (a pánové?)!

Náš nepříliš oficiální krajkářsko-paličkovací ústav dovoluje si poslat Vám v příloze pro Vámi vyhlášenou akci „KVĚTY PRO KONGRESOVÉ ŠATY pro OIDFA“ paličkované květy. Naše studentky, 9 dívek ve věku 64 – 84 let, se zhruba před dvěma lety rozhodly, po rozpačitých zkušenostech s tzv. „Univerzitou 3. věku“, vzdělávat v oboru paličkované krajky svépomocně v „ilegálním“ soukromí.  Vznikl tak seniorský klub, který se pravidelně schází 1x týdně a vzájemně se autodidakticky poučuje v umění paličkované (ale i frivolitkové či háčkované) krajky.

Jelikož tato forma výuky přináší všem zúčastněným především radost, máme prezenční účast bezmála stoprocentní. Založili jsme pro širší veřejnost též Sdružení příbuzných a přátel školy (SPPŠ), a pořádáme akce i širšího „společenského“ dosahu, jako odhalování sochy „rudoarmějce“, kácení ricinu, návštěva sv. Rektoráše, či výroční srocení SPPŠ.

Naše původně Ilegální středně vysoká škola Herdule byla pro tento školní rok povýšena na Ilegální univerzitu Herdule. Přátele a příznivce máme roztroušeny po celé republice.

Naše činnost je podchycena písemně i fotograficky, a lze ji vidět a nalézt na adrese http://jan.safrovi.eu/WebHerdule, kde lze též mj. sledovat i jednotlivá čísla našeho univerzitního občasníku DRBODAJ, který můžeme každému příznivci posílat i e-mailovou poštou.

Na rozdíl od státní „Plzně“ musí každá naše studentka něco umět. Některé naše studentky mají i výtvarné vzdělání (byť nikoliv krajkářské) a jsou schopny vytvářet také vlastní návrhy podvinků. Studijní skupiny (Začátečníci, Mehla a Průšviháři) těsně spolupracují a část výsledků jejich práce Vám tedy nyní posíláme.

Protože nejsme nikým dotováni, nemusíme se nikomu zpovídat ani posílat nikomu debilní byrokratická hlášení, ba můžeme si také klidně dopřát po ukončení každého ročníku promoci (ať mají v oficiálním školství studenti co závidět).

Pokud jste z uvedeného předchozího textu nabyli dojmu, že jsme parta nenormálních magorů, můžeme Vám potvrdit, že se nemýlíte. Jestliže je dnes normou honba za penězi a mocí, korupce, zlodějna, sebelítost, natahování ruky pro dávky a dotace, a jiné podobné sociálně-patologické jevy, pak nechceme být „normální“ a sázíme na přátelství, radost ze života, aktivní trávení volného času a tvorbu něčeho nového, pěkného, zajímavého. Úsměv je  kosmetika zadarmo.

Budete-li mít zájem (a nejste-li škarohlídi),  přijeďte se na nás podívat.

 Ing. Jan „Hony“ Šafra

samozvaný rektor-školník

(po) 16. dubna 2012 13:29

Slavím

Nevím jak Vy, ale já si důvod k oslavě vždycky najdu.

Letos, mimo jiné,  slavím 10. výročí dne, kdy jsem poprvé usedla před herduli a vzala do rukou paličky. Nevím přesně, který den to byl, ani který měsíc, takže oslavy mohou zvesela probíhat nepřetržitě po celý rok.

Nejsem si jistá, jestli je to k chlubení, ale za to, že jsem začala paličkovat, může alkohol.

Manžel opět a zas na montáži v daleké Rusi, večer, děti uložené ke spánku, gauč, televize, stesk, smutek, lahev bílého, záchvat sebelítosti, slzy. Už jsem ji měla jak z praku, když jsem zaostřila zrak a sluch a postřehla, že v televizi běží dokument o belgické krajce. Rozhodnutí  padlo okamžitě, dokonce jsem si ho druhý den pamatovala : naučím se paličkovat !!!

Abych Vás uvedla do situace: pocházím z východních Čech, Vamberk je od nás coby kamenem dohodil, takže jsem doma registrovala „cosi“ bílého na konferenčním stolku, babička a prababička byly krajkářky /zdatné/, ale kdyby mi někdo v mých patnácti řekl, že jednou budu paličkovat, tak si významně poklepu na čelo a desetkrát protočím oční bulvy kolem dokola.

Během týdne bylo doma vše potřebné, včetně učebnice, samovýuka mohla začít.

Začátky byly těžké, nerozpakuji se říci- doslova kruté. Upocené ruce, upocené paličky, špička pravého ukazováku rozbodaná do krve/dnes solidní mozol/, křeče v dlaních při namotávání nití na paličky, deset uzlíků, někdy spíš uzlů zvaných dudel  na centimetru čtverečním, střídání euforie a nutkavého pocitu hodit paličky do drtiče dřeva a následně i herdule při pohledu na práce zkušených krajkářek. Vysoký spánkový deficit nebral konce, protože jsem v zápalu práce ztratila pojem o čase a do postele se ukládala třeba ve dvě v noci a v kanceláři pak do počítače koukala jak vyvoraná myš/ ano, jsem hradecký votrok/. Ale šlo mi to, alespoň jsem si to myslela.

První velký zásek přišel u lístečků. Usoudila jsem, že nutně potřebuji odbornou pomoc a po povodních roku 2002 jsem začala jezdit na kurzy, a vidíte, jezdím do VSUŘ už deset let.

I v třeskutých mrazech. Dokonce zvládám průvan a smrad v metru a ani strany nástupiště si už nepletu.

Byla bych sobecká, kdybych se nezmínila o tom, že jsem vše dokázala díky podpoře a pochopení celé rodiny. Manžel velice záhy zjistil, že u paličkování mlčím a totálně ignoruji televizi/z mnoha filmů znám pouze dialogy/. V rekordně krátké době mi vyrobil stojan na herduli, abych prý neseděla jak chudinka,  odstrčená u kuchyňského stolu a byla v centru rodinného dění v obýváku. Dnes, když večer náhodou usedám na sedačku,  vidím v jeho očích zděšení, deset otazníků a nevyřčenou otázku: „Ty nebudeš dnes paličkovat?????!!!!!“

S největší pravděpodobností cítí vysoké ohrožení svobodné volby televizního kanálu pro tento večer .Ale pomáhá  mi - statečně vytahuje špendlíky, ale zarputile odmítá namotávat nitě na paličky. To mě totiž nebaví.

Slečny dcery na tom byly hůř. Zavedla jsem služby na žehlení, naučila je třídit prádlo a seznámila je s programátorem automatické pračky. Ale zase postřehly, že míň uklízím, skoro vůbec a odpadly také přepadovky v pokojíčku. Pochopily, že maminku není radno vyrušovat, když má v ruce víc jak osm paliček nebo čtyři a potí se u lístečku. Styl vaření včechnovjednomhrnci už rodina bere jako normu. Paličky, nitě, prázdné špulky se staly zdrojem zábavy naší kočky, čas od času je lovím z těžko dostupných koutů našeho bytu. Oblíbila si obuvnické nitě. Používá je jako dentální.

Abych  dokreslila moji paličkovací story-z tohoto rozhodnutí bylo u vytržení celé příbuzenstvo, protože mě znají jako osobu, kterou hodiny Vv a Pv ve škole nebavily, přesně řečeno obtěžovaly a radši by je vyměnila za zběsilé lítání po tělocvičně při hodinách Tv.

A na závěr moje, možná trošku zvrácená teorie: když mi bylo třicet, v důsledku úrazu jsem prodělala těžký otřes mozku. Asi mi kolečka v hlavě opravdu trochu poskočila a přeskočila, ale myslím si, že správným směrem a zase zapadla kam měla.

Milé dámy a sem tam pánové, pozvedám číši bílého / už zase !!!/a připíjím krajce, paličkám a herduli a sděluji Vám jeden důležitý postřeh : pod vlivem alkoholu se fakt paličkovat nedá. Doktor Nešpor by měl ze mě určitě radost.

Dáša Richterová, Liberec.

(čt) 5. dubna 2012 13:52

Končila osmdesátá léta minulého století. „Proskotačila“ jsem se padesáti lety svého života a blížil se čas odchodu do důchodu. V časopisu Praktická žena jsem narazila na  náborový inzerát LUT. Jako jedna z lektorek byla uvedena Iva Prošková. To jméno mě zaujalo – před časem jsem se s ním setkávala. Že bych si k základům pletení, háčkování, šití a vyšívání přibrala ještě něco nového? Rozhodnutí padlo roku 1990. Přihlásila jsem se  a s Ivou se skutečně potkala podruhé. V různých stupních vzdělávání jsem dříve trochu přičichla také k ručnímu opracovávání dřeva a kovů. Ale že mám jako pravačka obě ruce „levé“, jsem zjistila při začátcích paličkování, vázání frivolitkových uzlíků, síťování. Jak šel čas, po absolvování různých kurzů a po „vysedávání“ u díla ( už to nešlo tak rychle jako ve 20, 30, …), jsem zase obě ruce „našla“, nezamotala  se a neztratila se mezi paličkami, člunky a jehlami na frivolitky, nitěmi, bavlnkami, přízemi, látkami, štětci, barvami, vzorníky, podvinky, háčky, rámy a rámečky, stavy, jehlami a jehlicemi, nůžkami, sklem, paspartami…)

Setkala jsem se s báječnými zapálenými ženami – paní Jarošovou, Ivou a Ivou a Ivanou, Janou a Janou, Květou, Zdenou, Růženou, Alenkou, Milenou, Danou, Renatou, Vilmou, paní Eremiášovou, paní Pičmanovou, mnoha spolužačkami a spolucestovatelkami. Všem děkuji za to, že jsou, že jsem se s nimi potkala a že se mnou měly trpělivost.

Největší můj dík patří Ivě Proškové – především  za báječná devadesátá léta minulého století ve VSUŘ. Za prázdninové týdny v Trojanovicích, Bělé pod Bezdězem a především na chaloupce v Poniklé. Střídání technik – paličkování, tkaní, malování, barvení, navrhování –  od rána do večera – proložené společnými obědy, návštěvou Jilemnice – muzea, cukrárny,obchůdků – procházkami po okolí, posezením u táboráku, návštěvou hospůdek. Večery protažené do pozdních hodin při paličkování, zpívání, čtení na pokračování, kartách . Za zájezdy  za textilními technikami po Evropě – do Belgie, Itálie, Španělska, Anglie, Švédska a Dánska, několikrát do Francie. Za krajkářské trhy. Za časopis Paličkování.

Obdivovala jsem práce šikovných lidí na mnoha výstavách a v mnoha muzeích, předvádění textilních technik na různých akcích, vzdělávání v různých zařízeních a školách (nejvíc se mi líbil systém v Antverpách). Kdo nebyl 14.5. 1995 v Gironě na akci „VIII DIADA DE LA PUNTAIRE“, nemůže si vytvořit představu o velikosti a kráse zaujetí paličkováním.

Jsem ráda, že jsem byla u začátků VSUŘ. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že všechno bylo méně dokonalé – teď je systém kurzů bohatší a propracovanější, časopis barevný, podvinky dokonalé, literatura mnohem bohatší a dostupnější, pořádá se víc akcí. Přesto bych neměnila. Jen škoda, že čas tak běží.. Zatím ale ještě příležitostně můžu paličkovat a vázat frivolitkové uzlíky.

Čas ukázal, že rozhodnutí, které bylo v základech založení VSUŘ, bylo správné. Umožnilo získat osvědčení – „výuční list“- absolventkám/absolventům různých kurzů uměleckých řemesel pod vedením odborníků. Některým frekventantům se tak koníček stal nejen zdrojem radosti, ale také profesní orientací do dalšího života. Přeji všem zdraví, hodně radosti z díla, krásné nápady.

V Praze 31. ledna 2012

 Jiřina Martínková

(čt) 5. dubna 2012 13:50

Milá Iva!

Len v týchto dňoch sa mi dostali do rúk posledné dve vlaňajšie čísla Paličkování, aj Krajky. Kamarátka nebola na Slovensku od októbra. 

Zaujala ma výzva pre čitateľky Paličkování i pre absolventky kurzov VSUŘ. Viem, že už je dosť neskoro, veď prvá výstava má začať už 30.1., ale aj tak Vám svoj článoček posielam. Ak sa Vám hodí, použite ho, ak nie, nič to za to.

20 ROKOV S PALIČKAMI A VSUŘ

Paličkovaniu som sa začala venovať v r.1990. Keďže som v tejto oblasti samouk, hľadala som možnosti získania informácií, vedomostí i zručností. Cez časopis PRAKTICKÁ ŽENA som sa nakontaktovala na KLUB LIDOVÉ TVORBY v Prahe v Malátovej ulici, absolvovala som kurz paličkovania na Severnej Morave v Trojanoviciach pri Rožnove pod Radhoštěm a spoznala sa s Ivou Proškovou. Jej metódy vysvetľovania, vyučovania sa mi od začiatku veľmi pozdávali. A tak som postupne v priebehu rokov absolvovala u Ivy trikrát Ateliér na chalupe v Poniklé- všetkým vrelo doporučujem, získala som osvedčenie o absolvovaní základného i nadstavbového kurzu paličkovania, úspešne sa zúčastnila súťaží O NEJKRÁSNĚJŠÍ VLÁČKOVOU KRAJKU (2.a 3.miesto) a VLÁČKA STOKRÁT JINAK (1.miesto), zapojila sa do projektu ČIPKY PRE GRONINGEN. Po celých 20 rokov od svojho nultého čísla mi bol a je verným spoločníkom v mojej záľube časopis PALIČKOVÁNÍ. Časopis, z ktorého som spočiatku získavala mnohé podvinky, čerpala užitočné informácie a s radosťou čítala o zážitkoch z úžasných výletov za čipkou, ktorých som sa ja nemohla zúčastniť. Dnes, keď sa môj zdravotný stav natoľko zhoršil, že už nemôžem cestovať ani na kurzy do Krkonôš, ani do mojej milovanej Prahy, je časopis Paličkování spomienkami i spojivkom s mne srdcu milou ručnou prácou a Iva Prošková, s ktorou som dodnes (i keď len v sporadickom) kontakte, mi je vzorom učiteľa ochotného, trpezlivého, občas i prísneho, ktorý nepoznal slová TEĎ NE. Jej ochota poradiť, pomôcť, ukázať kedykoľvek, keď sme to potrebovali- v ktorúkoľvek dennú, či nočnú hodinu- mi je dodnes príkladom pre moje lektorské kurzy a aj ja sa snažím byť frekventantkám nápomocná a ochotná poradiť vždy, keď to potrebujú. Kiež by aj na mňa spomínali podobne ako ja na Ivu.

IVA - VĎAKA ZA VŠETKO!

Za pomoc, za rady, za príklad ako na to, za výborný časopis, za súťaže,...

Do ďalších dní, týždňov, rokov želám ešte veľa sily, elánu, tvorivého potenciálu a teším sa na ďalšie vzory, súťaže, zaujímavé čítanie v Paličkování.

PERLIČKA NA ZÁVER

Čeština mi nikdy nerobila problémy. Prvé 4 roky svojho života som vyrastala v Čechách a tak vlastne prvá reč, ktorou som hovorila, nebola slovenčina (hoci moji rodičia boli Slováci), ale čeština- jazyk prostredia, v ktorom som vyrastala. Bežne čítam v češtine, sledujem české TV programy a často ani neregistrujem jazyk, v akom v TV hovoria. A tak som si myslela, že ma v češtine nemôže nič zaskočiť.Ale - stalo sa!

Počas jedného kurzu nachalupe u Ivy boli "študentky" na vychádzke v lese a vrátili sa so slovami "Viděli jsme i malého kolouška." Celé zvyšné popoludnie, večer, noc i ďalší deň som sa zamýšľala nad malým kolouškom, čo to vlastne videli. Až takmer po 24 hodinách skutočne úporného premýšľania som kdesi z útrob svojej mysle vydolovala, že KOLOUŠEK JE MLÁĎA JELEŇA! České rozprávky, na ktorých som vyrastala, predsa len zanechali svoju stopu. Ale po toľkých rokoch veľmi, veľmi dobre schovanú. A ťažko, preťažko sa predierala na povrch!

S pozdravom

Iveta Žlnková, Veľký Krtíš