Paličkování | Paličkovaná krajka

V roce 2003 byly rekonstruovány krajky, které jsou součástí tradice krajkářství České republiky. Z publikací, muzeí, depozitářů a majetků bylo vybráno několik málo krajek pro naše území typických i méně typických. Vždy jsou to však krajky, které jsme kdysi uměli a znali. Některé jsou již zapomenuty a ty jsme chtěli opět oživit a uvést ve známost, jiné jsou známé a do dnešních dnů běžné. Krajky jsou většinou nově rekonstruovány, jsou opatřeny dokumentací a popisem.
Zpracoval Vzdělávací spolek uměleckých řemesel za podpory grantu MK ČR Praha 2003.

1 | PLÁTNOVÁ OUŠKA

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek většinou nelze přesně určit, u této krajky je však na podvinku hrubý nákres vzoru. Rekonstrukci provedla Dagmar Studená.
Materiál je len, TEX 33x2. Počet párů 4. Technika je pláténko a kroucené páry. Nejprve se upaličkuje rovný pruh pláténka, jeden okraj za dva páry, druhý na očka. K této straně se pak přiháčkují ouška z kroucených párů. Píchají se na očka.
2 | PLÁTNOVÉ VLNKY

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (30700; 113 x 2,2 cm). Sbírka krajek Boženy Koutníkové, u krajky je text: "střed 19. st., Čechy, ze starého prádla". Rekonstrukci provedl Přemysl Knap.
Materiál je len TEX 33x2 polovičně bělený, TEX 33x4 červená a modrá. Počet párů je 6, 5 bílých, jedna nit červená a jedna modrá. Technika je pláténko a kroucené páry.
Paličkuje se nejprve rovná páska pláténkem s mřížkou. Jeden okraj je píchaný za dva páry, druhý na očka. K němu se pak přiháčkuje druhá páska z vlnovek. Vnější oblouček se paličkuje vždy s mřížkou a píchá se na očka, vnitřní s obtáčeným pláténkem.
2a | TOČENÁ PÁSKA 1

Klášter v Bohumíně, Severní Morava. Krajka je převzata z okolku ke kulaté dečce o průměru 17 c.; 19. st.;
Rekonstrukci provedla Iva Prošková
Šířka krajky je 4,8 cm, materiál je len číslo TEX 33x2; 5 párů; technika: pláténko, falešné řetízky; zařazení: pásková krajka točená, nepřerušená.
Pláténková točená páska se píchá na očka. Ve vnitřních obloucích se paličkuje obtáčené plátno. Okrajová rovná páska se na vnějším okraji píchá za dva páry, uvnitř na očka.
3 | TOČENÁ PÁSKA 2

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (číslo 30729). Sbírka krajek Boženy Koutníkové, u krajky je text: "17. stol., Čechy Erzgebirge, kostelní práce." Rekonstrukci provedla Leona Krausová.
Velikost krajky je 178 cm a šířka 17 cm. Materiál je len 33 x 2. Technika je to pláténková páska paličkovaná v okrajích s mřížkou.
Ve vnitřním obloučku se paličkuje obtáčené plátno. Při použití silnějšího materiálu lze paličkovat okraj za dva páry a bez kroucení. Vodivý pár se odloží a předposlední svislý bude pro příští řadu vodivým - páry se jen vymění.
Horní a boční pruhy se paličkují čtyřmi páry pláténkem. V okraji vnějším se píchá za dva páry, v okraji vnitřním na očka. Dolní okraj je také ze čtyř párů a paličkují se malé cípky z kroucených párů. Nakonec se upaličkuje dolní napodobenina valencienské půdice za pomoci jednoho řetízku. Paličkuje se řetízek a v místech budoucího spoje - přiháčkování - se píchne mezi oba páry špendlík, páry se 2x zkroutí a paličkuje se dál řetízek. Při zpáteční řadě se za jeden pár přiháčkuje v místech píchnutého špendlíku. Páry jsou rovněž zkroucené.
4 | ZÁKRUTKOVÁ KRAJKA

Jižní Čechy, Rudohoří, Morava, Slezsko. Krajka se paličkovala k bohoslužebným rouchům a je to replika z publikace M. Smolková, R. Bíbová: KRAJKY A KRAJKÁŘSTVÍ LIDU SLOVANSKÉHO V ČECHÁCH, NA MORAVĚ, VE SLEZSKU A UH. SLOVENSKU (1908), a z druhého dílu této publikace , R. Bíbová: PODVINKY - VZORY DÍLA, KRAJKY A KRAJKÁŘSTVÍ LIDU SLOVANSKÉHO (1938), který obsahuje podvinky ke všem krajkám z dílu prvního. Krajka patří do skupiny krajek páskových přerušovaných a je rovněž v depozitáři Městského muzea v Čelákovicích v několika různých vzorech.
Replika byla provedena na podvinku okopírovaném z knihy a podle fotografie krajky. Provedla ji Dana Vařilová.
Materiál je bavlněná příze číslo 80, páska se paličkuje z 8 párů, zákrutka ze 4 párů. Páska je pláténková, píchá se za dva páry, nutné je časté připojování háčkem. Zákrutka je smyčka - páska, která běží přes sebe. Paličkuje se speciálním způsobem, kdy se uvnitř oblouku páry nekroutí, paličkuje se za dva páry a nepíchá se žádný špendlík.
5 | TOČENÁ PÁSKA ZÁKRUTKOVÁ

Čelákovické číslo je 30768. Paní Koutníková u této krajky nenapsala nic, nebo se popisek ztratil. Ale u krajky stejného vzoru píše "Čechy nebo Nizozemí, stará česká ´Ringelverk´ zákrutková krajka s ornamentem, klášterní práce severních Čech neb Nizozemí, asi 1625", další nápis na okraji "ne 1625, konec 17. a 18. st., okrajová krajka." U další stejné krajky je napsáno, že byla paličkována v Rudohoří a že to je klášterní práce 17. století. Krajky se vyznačují zákrutkami, které občas přejdou do širší pásky s malým kouskem polohodu.
Rekonstrukci provedla Dana Mihulková.
Materiál je tenká vláčková příze ze starších zásob, je zapotřebí 7 párů. Paličkuje se pláténko nebo polohod za dva páry a zákrutky. Ty se na vnějším oblouku paličkují s mřížkou na očka (poslední svislý pár se kroutí a vodivý pár před i za tímto párem také) a u vnitřního oblouku se nepíchá špendlík, nekroutí se, jen se vymění vodivý pár za svislý. Smyčku – zákrutku, tak necháme ať se stáhne dle svého, platí vnější oblouk.
6 | MILÁNSKÁ KRAJKA

Krajka s čelákovickým inventárním číslem 30730. Text paní Koutníkové "Čechy, Rudohoří - kopie staré milánské krajky".
Rekonstrukci provedla Helena Koutná.
Vzor je tak dlouhý, že raport se vlastně zrcadlově opakuje až po 32 cm. Šířka krajky je 5 cm. Paličkuje se bavlnou číslo TEX 10x3, 10 párů. Pásky jsou plátnové, píchané za dva páry, přiháčkované. Uvnitř pásek se paličkují klasické dírky a mřížky z kroucených párů. Okraj s malými vlnovkami se na vnějším okraji píchá na pikotky, na okraji, kde se připojí háčkem ke květinovému vzoru se paličkuje okraj s mřížkou. V místech u otvorů se nepíchá špendlík, jen se vymění páry (vodivý za poslední svislý), aby se pruh plátna srazil v úzkou kraječku.
7 | VALENCIENSKÁ KRAJKA ČESKÁ

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (číslo 30729). Sbírka krajek Boženy Koutníkové, u krajky je text: "17. stol., Čechy Erzgebirge, kostelní práce."
Rekonstrukci provedla Iva Prošková.
Velikost krajky je 178 cm a šířka 17 cm. Materiál je len 33x2. Technika je to pláténková páska paličkovaná v okrajích s mřížkou.
Ve vnitřním obloučku se paličkuje obtáčené plátno. Při použití silnějšího materiálu lze paličkovat okraj za dva páry a bez kroucení. Vodivý pár se odloží a předposlední svislý bude pro příští řadu vodivým - páry se jen vymění.
Horní a boční pruhy se paličkují čtyřmi páry pláténkem. V okraji vnějším se píchá za dva páry, v okraji vnitřním na očka. Dolní okraj je také ze čtyř párů a paličkují se malé cípky z kroucených párů. Nakonec se upaličkuje dolní napodobenina valencienské půdice za pomoci jednoho řetízku. Paličkuje se řetízek a v místech budoucího spoje - přiháčkování - se píchne mezi oba páry špendlík, páry se dvakrát zkroutí a paličkuje se dál řetízek. Při zpáteční řadě se za jeden pár přiháčkuje v místech píchnutého špendlíku. Páry jsou rovněž zkroucené.
8 | OBLOUČKOVÁ KRAJKA

Východní Čechy, Vamberk a okolí. Krajka paličkovaná na diagonálním základě v dírkové půdě. Paličkovala se na vypíchaných podvincích, které vlastní většina místních krajkářek jako pozůstalost po předcích. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. V místě se jim říká "přezné". Krajky se na vamberecku dělí na přezné a vláčkové a přezné jsou vlastně všechny, kromě vláčkových. Není to však příliš vžité.
Rekonstrukci provedla Jaroslava Jedlinská.
Materiál je bavlněná šicí nit (cca číslo 60), počet párů je 11. Technika dírková a pláténková.
Rovný okraj a uvnitř obloučků se píchá za dva páry, obloučkový okraj se paličkuje na očka s mřížkou. Dírková půdice je 2x kroucená a s obyčejným pláténkem píchaným do středu.
9 | CÍPKY

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek většinou nelze přesně určit, v tomto případě však byl u podvinku i upaličkovaný vzorek.
Rekonstrukci dle vypíchaných dírek a vzorku krajky provedl Přemysl Knap.
Materiál je len TEX 33x2, 11 párů. Technika je pláténko, dírková půdice jedenkrát kroucená a paličkovaná ve spojích s dvěma pláténky (trateninka) a pavoučky ze šesti párů. Rovný okraj je píchán za dva páry, cípky jsou pláténkové s mřížkou na očka. Při rovném okraji jeden svislý kroucený pár. Krajka patří do skupiny dírkových půdic zvaných také torchon, vzor je tvořen na diagonálním rastru.
10 | CÍPKY S PAVOUKY

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek většinou nelze přesně určit, v tomto případě však byl na vypíchaném podvinku částečný nákres.
Rekonstrukci provedla Eva Hájková.
Materiál je silnější nit, bavlna. Počet párů 14. Technika pláténkových cípků a dírkové půdice s jednoduchým 1x krouceným pláténkem píchaným do středu je oživena pavoučky ze šesti párů. Cípkový okraj je píchaný na očka, rovný okraj za dva páry.
11 | VĚJÍŘKY A ČTVERCE

Východní Čechy, Vamberk a okolí. Krajka paličkovaná na diagonálním základě v dírkové půdě. Paličkovala se na vypíchaných podvincích, které vlastní většina místních krajkářek jako pozůstalost po předcích. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. V místě se jim říká "přezné". Krajky se na Vamberecku dělí na přezné a vláčkové a přezné jsou vlastně všechny, kromě vláčkových. Není to však příliš vžité.
Rekonstrukci provedla Dana Mihulková.
Materiál je bavlněná příze číslo 40, počet párů je 20. Technika je pláténková, polohodová, vějířky a kroucené páry.
Vzor je tvořen na diagonálním základě a skládá se z polohodových čtverců, které jsou odděleny dvakrát kroucenými páry. Vějířek je pláténkový s mřížkou u vnějšího okraje, tento okraj je píchán na očka. U rovného okraje jsou pláténkové trojúhelníky, jeden svislý kroucený pár a okraj je paličkován za dva páry.
12 | PODLOUHLÉ VĚJÍŘKY

Východní Čechy, Vamberk a okolí. Krajka paličkovaná na diagonálním základě v dírkové půdě. Paličkovala se na vypíchaných podvincích, které vlastní většina místních krajkářek jako pozůstalost po předcích. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. V místě se jim říká "přezné". Krajky se v okolí Vamberka dělí na přezné a vláčkové a přezné jsou vlastně všechny, kromě vláčkových. Není to však příliš vžité.
Rekonstrukci provedla Jaroslava Jedlinská.
Materiál je šicí nit (cca číslo 60), počet párů je 14. Technika dírková, pláténka, polohodu a kroucených párů.
V dírkové půdici (2x kroucené páry, pícháno do středu obyčejného plátna) se paličkuje polohodový čtverec. Vějířky jsou podlouhlé s dvěma řadami kroucených párů uprostřed. Rovný okraj je píchán za dva páry, obloukový okraj na očka s mřížkou. To znamená, že je zde veden jeden kroucený pár po celé délce.
13 | DÍRKOVÁ S OBLOUKY

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek nelze přesně určit, a tak bylo pro určení detailů použito dalších zdrojů (publikace, hotové krajky, některé vypíchané podvinky s nákresem atd.) A tak lze například paličkovat dírkovou půdici s různými spoji v pláténku, lze zaměnit polohod za pláténko a lze použít obtahovačku nebo ne. Vypíchaných podvinků z uvedeného zdroje je v této práci několik a tak jsme na každém použily jinou z uvedených možností.
Rekonstrukci dle vypíchaných dírek provedl Přemysl Knap.
Materiál je bavlněná nit číslo 50, počet párů 25. Technika je polohod, dírková půdice paličkovaná ve spojích s dvěma pláténky (trateninka), pavouček z osmi párů a plátnový čtverec. Rovný okraj je paličkován za dva páry, obloukový okraj je polohod s mřížkou píchaný na očka.
14 | DÍRKOVÁ S PAVOUKY

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek nelze přesně určit, a tak bylo pro určení detailů použito dalších zdrojů (publikace, hotové krajky, některé vypíchané podvinky s nákresem atd.) A tak lze například paličkovat dírkovou půdici s různými spoji v pláténku, lze zaměnit polohod za pláténko a lze použít obtahovačku nebo ne. Vypíchaných podvinků z uvedeného zdroje je v této práci několik a tak jsme na každém použily jinou z uvedených možností.
Rekonstrukci dle vypíchaných dírek provedl Přemysl Knap.
Materiál je len TEX 33/2, počet párů 16. Technika je pláténko, dírková půdice 2x kroucená a paličkovaná ve spojích s pláténkem píchaným do středu a pavouček ze čtyř párů. Oba okraje jsou paličkovány na očka s dvěma svislými pláténkovými páry. Krajka patří do skupiny dírkových půdic zvaných také TORCHON, vzor je tvořen na diagonálním rastru.
15 | DÍRKOVÁ SE ZUBY

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek nelze přesně určit, a tak bylo pro určení detailů použito dalších zdrojů (publikace, hotové krajky, některé vypíchané podvinky s nákresem atd.) A tak lze například paličkovat dírkovou půdici s různými spoji v pláténku, lze zaměnit polohod za pláténko a lze použít obtahovačku nebo ne. Vypíchaných podvinků z uvedeného zdroje je v této práci několik a tak jsme na každém použily jinou z uvedených možností.
Rekonstrukci dle vypíchaných dírek provedl Přemysl Knap.
Materiál je len TEX 33/2, počet párů 13. Technika je polohod, dírková půdice jedenkrát kroucená a paličkovaná ve spojích s pláténkem píchaným do středu. Oba okraje jsou paličkovány na očka, zubatý okraj je vypracován polohodem s mřížkou. Při rovném okraji běží dva svislé kroucené páry. Krajka patří do skupiny dírkových půdic zvaných také torchon vzor je tvořen na diagonálním rastru.
16 | NA ŘETÍZKOVÝ OBLOUK

Východní Čechy, Vamberk a okolí. Krajka paličkovaná na diagonálním základě v dírkové půdě. Paličkovala se na vypíchaných podvincích, které vlastní většina místních krajkářek jako pozůstalost po předcích. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. V místě se jim říká "přezné". Krajky se v okolí Vamberka dělí na přezné a vláčkové a přezné jsou vlastně všechny, kromě vláčkových. Není to však příliš vžité.
Rekonstrukci provedla Jaroslava Jedlinská.
Materiál je šicí nit (cca číslo 60), počet párů je 17. Technika dírková půdice, polohod, pecičky a řetízky. Dírková půdice je 2x kroucená a s obyčejným pláténkem píchaným do středu. V půdici se paličkují vždy 4 pecičky u sebe, polohod tvoří vlnovku, do které se postupně přibírají a na druhé straně odkládají páry. Okrajové řetízky se spojují dvojitým pláténkem, rovný okraj se paličkuje za dva páry.
17 | DÍRKOVÁ S PECIČKAMI

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek většinou nelze přesně určit, v tomto případě však byl u podvinku i upaličkovaný vzorek.
Rekonstrukci dle vypíchaných dírek a vzorku krajky provedl Přemysl Knap.
Materiál je len TEX 33/2, počet párů 16. Technika je polohod, dírková půdice jedenkrát kroucená paličkovaná ve spojích pláténkem píchaným do středu a pecičky. Oba okraje jsou píchány na očka a běží podél nich vždy dva svislé kroucené páry. Krajka patří do skupiny dírkových půdic zvaných také torchon, vzor je tvořen na diagonálním rastru.
18 | DÍRKOVÁ SE ČTVERCI A PAVOUKY

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z okolí Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek nelze přesně určit, a tak bylo pro určení detailů použito dalších zdrojů (publikace, hotové krajky, některé vypíchané podvinky s nákresem atd.).
Rekonstrukci provedla Jana Kyselová.
Materiál je mercerovaná bavlna TEX 14,5 x 3, obtahovačka je mulinka. Počet párů 24. Technika je pláténko s pavoukem ze šesti párů uprostřed, dírková půdice dvakrát kroucená píchaná do středu a hvězdičky. Oba okraje jsou píchány za dva páry.
19 | VLOŽKA S HÁDKEM

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890-1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek nelze přesně určit, a tak bylo pro určení detailů použito dalších zdrojů (publikace, hotové krajky, některé vypíchané podvinky s nákresem atd.) A tak lze například paličkovat dírkovou půdici s různými spoji v pláténku, lze zaměnit polohod za pláténko a lze použít obtahovačku nebo ne. Vypíchaných podvinků z uvedeného zdroje je v této práci několik a tak jsme na každém použily jinou z uvedených možností.
Rekonstrukci dle vypíchaných dírek provedl Přemysl Knap.
Materiál je len TEX 33x2, počet párů 40. Technika je pláténko polohod, dírková půdice dvakrát kroucená, paličkovaná ve spojích s pláténkem píchaným do středu, pavouček z osmi párů a pecičky. Oba okraje jsou paličkovány za dva páry. Krajka patří do skupiny dírkových půdic zvaných také torchon, vzor je tvořen na diagonálním rastru.
20 | DÍRKOVÁ PŮDICE

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (číslo 12062; 80 x 3,8 cm). Sbírka krajek Boženy Koutníkové. U krajky je text: "19. st. Čechy".
Rekonstrukci provedla Jarmila Šlegrová.
Materiál: příze DMC 100, bavlněné nitě, obtahovačka je mulinka.
28 párů + 1 pár obtahovačky.
Dírková půdice zvaná také torchon. Ve spojích kroucených párů se paličkuje obtáčené pláténko, motiv velkého pětiúhelníku je vyplněn hrachovinkou, vzor dotváří vráňátková oka. Jeden okraj se paličkuje za dva páry, druhý na očka. Podél obou krajů je veden jeden svislý plátnový pár.
21 | KYJOVSKÁ

Východní Čechy, Vamberk. Krajka se paličkovala na objednávku pro kyjovský kroj a není pro Vamberk typická ani běžná. Paní Jedlinská ji paličkovala pro kroj v roce 1986. Vzor si z původního nákresu upravila.
Rekonstrukci provedla Jaroslava Jedlinská.
Materiál je černá a bílá perlovka číslo 6. Počet párů je 19 černých + 1,5 bílých. Jeden pár bílé perlovky je veden jako vložený, v rovné svislé části se k němu připojí ještě jedna bílá nit z peciček. Vzor je tvořen na diagonálním základě dírkové půdice, dvakrát kroucené a bez píchání špendlíku do středu plátna. Dalším motivem je polohodový čtverec, plátnové oblouky s mřížkou píchané na očka a plátnové trojúhelníky mezi obloučky. Rovný okraj je píchán za dva páry a je paličkován s jedním svislým párem krouceným.
22 | ŘETÍZKOVÁ KRAJKA

Krajka je z katalogu JUBILÄUMSKATALOG 1835-1910 vydaného J. E. Güntherem, obchodníkem z Karlových Varů. Podle fotografie provedl rekonstrukci Přemysl Knap.
Materiál je bavlněná nit TEX 14,5 x 3, počet párů 9. Technika je pláténko, kroucené páry a řetízky s pikotkami. Spoje mezi řetízky a lístky jsou dvojité pláténko. Okrajová páska je z kroucených párů a pláténka, píchaná na očka.
23 | ŘETÍZKOVÁ SE ČTVERCI

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Rychnova nad Kněžnou, původně pocházel z Javornice. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek většinou nelze přesně určit, v tomto případě však je krajka v okolí Vamberka dobře známa a byla k nahlédnutí i hotová stará. Je známá i s polohodovými čtverci.
Rekonstrukci provedla Blanka Jansová.
Materiál je len TEX 33/2, počet párů 14. Technika je pláténko, dírková půdice jedenkrát kroucená píchaná do středu a řetízky s pikotkami. Rovný okraj je píchán za dva páry, meandrové okraje jsou řetízkové, píchané na pikotky. Při rovném okraji běží jeden svislý nekroucený pár.
24 | ŘETÍZKOVÁ S TROJÚHELNÍKY

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze doložit přibližně roky 1890-1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek většinou nelze přesně určit, v tomto případě však byl u podvinku i upaličkovaný vzorek.
Rekonstrukci dle vypíchaných dírek a vzorku krajky provedl Přemysl Knap.
Materiál je len TEX 33/2, počet párů 21. Technika je pláténko, kroucené páry, řetízky a pikotky. Řetízky mezi sebou procházejí dvojitým plátnem, přecházejí do plátnového trojúhelníku a u zubatého okraje jsou doplněny o pikotky. Okrajový pásek je paličkován z kroucených párů, na obou okrajích je píchán na očka.
25 | ŘÍDKÉ LÍSTKY

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek většinou nelze přesně určit, v tomto případě však byl na vypíchaném podvinku částečný nákres.
Rekonstrukci provedla Jaroslava Podhrázská.
Materiál je bavlna, kordonet číslo 60. Počet párů 7. Technika kroucených párů, hvězdiček a lístečků. Počet kroucení párů závisí od jejich délky (2 - 6x). Páry jsou spojovány dvěma pláténky (spojky s dírkou) i obyčejným pláténkem. Lísteček začíná i končí hvězdičkou. Jeden okraj je píchán za dva páry, druhý na očka.
26 | ŘETÍZKOVÁ S LÍSTKY

Krajka je z katalogu JUBILÄUMSKATALOG 1835-1910 vydaného J. E. Güntherem, obchodníkem z Karlových Varů. Podle fotografie provedl rekonstrukci Přemysl Knap.
Materiál je bavlněná nit TEX 20x3, počet párů 12. Technika je pláténko, lístky a řetízky s pikotkami. Spoje mezi řetízky a lístky jsou dvojité pláténko. Okrajová páska je pláténková s mřížkou, píchaná na očka.
27 | LÍSTEČKOVÁ

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (12082; 72x 3,5 cm). Sbírka krajek Boženy Koutníkové, u krajky je text: "60. léta 19. stol., Čechy, kostelíka, vsádka". Vzor se paličkoval v různých šířkách, přikládáme i druhou fotografii širší krajky stejného vzoru.
Rekonstrukci provedl Přemysl Knap.
Materiál je bavlněná nit TEX 14,5x3, počet párů 22. Technika lístečků, polohodu a kroucených párů, které tvoří tzv. makovičky. Okraje jsou polohodové pásky ze 6 párů, jsou píchané po obou stranách za dva páry.
28 | LÍSTEČKOVÉ KVĚTY

Krajka je uložena v Muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Je to replika krajky, kterou paličkovala paní Antonie Hynková kolem roku 1920. Příze je ručně předená její maminkou, paní Stejskalovou z Liberku u Rychnova nad Kněžnou.
Rekonstrukci provedla Jaroslava Šolcová.
Materiál číslo 40, 22 párů paliček. Technika řetízků, lístků a pláténka, okraje s mřížkou jsou píchány na očka. Spoje mezi lístky a řetízky jsou dvojité plátno a řetízkové hvězdičky.
29 | VLNOVKA

Východní Čechy, Vamberk nebo Ústí nad Orlicí. Krajka je známá z mnoha českých oblastí. Paličkovala se rovněž v jižních Čechách, velmi oblíbená byla v Krušných horách, je známá i v provedení v černé krajce, bývá často publikována. Identický vzor zaznamenala a zakreslila také M. Smolková a R. Bíbová ve svých publikacích, je v depozitáři Městského muzea v Čelákovicích, je také nabízena katalogem J. E. Günthera v Karlových Varech v roce 1910 atd. V detailech se někdy liší (lístky, řetízky, pikotky mohou být jiné například), ale charakter a ústřední technika je stejná. Tato krajka je replikou malého kousku krajky, který se zachoval na půdě.
Repliku provedla Blanka Jansová.
Materiál je hedvábí prodávané u nás pod názvem DÍRKOVÉ ŠICÍ NITĚ (síla odpovídá přibližně číslu 30). Počet párů je 18. Technika pláténka, lístků, řetízku a kroucených párů. Pícháno vždy na očka.
30 | PAVOUČKOVÝ

Krajka je paličkována na starých vypíchaných podvincích, které jsou z pozůstalosti krajkářky z Nymburka. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890-1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Vzor dle dírek většinou nelze přesně určit, krajka však byla paličkována na základě studia v jiných zdrojích a vodítkem také byl velmi nízký počet dírek ve vypíchaném vzoru, což bylo určující.
Rekonstrukci provedla Romana Kdýrová.
Materiál je len, TEX 33 x 2. Počet párů 20. Technika pavoučků ze šesti párů, pláténka a kroucených párů, které vlastně tvoří malou dírkovou půdici v okrajích. Okraje jsou zpevněny pláténkovou páskou, píchanou za dva páry.
31 | ŠIROKÁ VĚTVIČKOVÁ

Originál krajky neznámého původu, byla vyprána a vypnuta. Šířka krajky je 8 cm. Není to rekonstrukce. Pochází přibližně ze začátku 20. století. Krajky identického charakteru pocházejí z Klenčí pod Čerchovem, ze západních Čech. Krajky tohoto typu jsou velmi pevné. Podobné jsou i v depozitáři Městského muzea v Čelákovicích ve sbírce B. Koutníkové. Na fotografii je podobná krajka jako okolek manžety. Je u ní text: "19. století, Čechy".
Materiál býval většinou len, bavlna však není také neobvyklá. Číslo příze má číslo 20 - 40. Počet párů 29, technika pláténka, řetízků s pikotkami, kroucených párů a lístků tvoří velmi zajímavý vzor. Okraje jsou píchány na očka.
32 | KRAJKY Z KLENČÍ

Originál krajek z Klenčí pod Čerchovem, západní Čechy. Krajky jsou jen vyprány a vypnuty. Pocházejí přibližně ze začátku 20. století. Krajky tohoto typu jsou velmi pevné. Podobné jsou i v depozitáři Městského muzea v Čelákovicích ve sbírce B. Koutníkové. Na fotografii je podobná krajka jako okolek manžety. Je u ní text: "19. století, Čechy".
Materiál býval většinou len, bavlna však není také neobvyklá. Číslo příze má číslo 20 - 40.
Krajka je široká 8 cm, počet párů je 22, technika jsou řetízky, pláténko, polohod, kroucené páry, lístky a hráška.
33 | KRAJKY Z KLENČÍ

Originál krajek z Klenčí pod Čerchovem, západní Čechy. Krajky jsou jen vyprány a vypnuty. Pocházejí přibližně ze začátku 20. století. Krajky tohoto typu jsou velmi pevné. Podobné jsou i v depozitáři Městského muzea v Čelákovicích ve sbírce B. Koutníkové. Na fotografii je podobná krajka jako okolek manžety. Je u ní text: "19. století, Čechy".
Materiál býval většinou len, bavlna však není také neobvyklá. Číslo příze má číslo 20 - 40.
Krajka je široká 12 cm, technika jsou řetízky s pikotkami, pláténko, polohod, dírková půdice a pavoučky z osmi párů. Rovný okraj je píchán za dva páry, obloukový okraj na pikotky.
34 | SEKÁČ

Hrachovinka, Čechy. Kresba z publikace M: ŠTĚPÁNKOVÁ: NÁZVY ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH KRAJEK. Kresba pochází původně ze sbírek M. Smolkové a R. Bíbové, z roku 1913, z nevydané jejich publikace SEZNAM OBRAZŮ.
Repliku provedla Leona Krausová.
Materiál je bavlna číslo 29x3 (obuvnická nit) a perlovka číslo 6. Počet párů 24 + 2 páry. Technika je růžová půdice (pařížská), pláténko, a kroucený pár. Středová vlnovka je konturována obtahovačkou, další dvě obtahovačky tvoří meandr v okraji. Oba okraje jsou paličkovány na očka.
35 | ROŽNOVÝ (HROZNOVÝ)

Hrachovinka, Čechy. Kresba z publikace M: ŠTĚPÁNKOVÁ: NÁZVY ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH KRAJEK. Kresba pochází původně ze sbírek M. Smolkové a R. Bíbové, z roku 1913, z nevydané jejich publikace SEZNAM OBRAZŮ.
Repliku provedla Leona Krausová.
Materiál je bavlna číslo 29 x 3 (obuvnická nit) a perlovka číslo 6. Počet párů 26 + 1 pár obtahovačky průběžný a jeden přidávaný. Technika je růžová půdice (pařížská), pláténko, a kroucený pár. Hrozny jsou konturovány obtahovačkou, která se na každý motiv začíná a ukončuje. Další dvě obtahovačky tvoří meandr v okraji. Oba okraje jsou paličkovány na očka.
35a | NA HUSIČKU

Krajka je z publikace Názvy českých a slovenských krajek z Haná; 19. st.
Rekonstrukci provedl Přemysl Knap.
Materiál je mercerovaná bavlna číslo 80; 34 párů; technika: hráška, pláténko, polohod; zařazení: mnohopárová půdicová krajka; šířka krajky 5,2 cm.
Půdu v krajce tvoří otevřená hráška, jejíž páry přecházejí do motivu husičky a velkého kola. Motivy jsou ohraničeny krouceným párem a paličkují se pláténkem. Občasné kroucení párů geometricky dělí plochu motivu. Jeden okraj se píchá za dva páry a paličkuje se při něm polohod s mřížkou a pláténkový pruh, druhý okraj se píchá na očka a tvoří malá ouška.
36 | KRAJKA BINCHE

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (12077; 116x3,3 cm). Sbírka krajek Boženy Koutníkové, u krajky je text: "17. st., Čechy, kláštery".
Rekonstrukci provedla Ivana Domanjová.
Materiál je bavlna číslo 12 (cca TEX 29x3), počet párů 30. Technika pláténka, řetízků, kroucených párů a pikotek je spojena do krajky, kde je velmi obtížné vedení jednotlivých párů.
37 | ČERNÁ CHANTILLA 1

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (11611, šířka 4,5 cm). Sbírka krajek Boženy Koutníkové, u krajky je text: "Krušné Hory nebo Olomouc; 19. st".
Rekonstrukci provedla Dana Mihulková.
Materiál je vláčková nit obarvená na černo (č.80); 28 párů; technika: hrachovinka, polohod, vláčková půdice, pikotky, obtahovačka; zařazení: mnohopárová půdicová krajka.
Půdice hrachovinka je dvakrát kroucená, ve spojích se paličkuje obtáčené pláténko. Páry přechází do polohodových nebo hrachovinkových oválů ohraničených obtahovačkou. Rovný okraj se píchá za dva páry, obloukový okraj se píchá na pikotky.
37a | ČERNÁ CHANTILLA 2

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (11600; 208x2 cm). Sbírka krajek Boženy Koutníkové, u krajky je text: "1. pol.19.st. francouzská chantilla".
Ve sbírce jsou zařazeny i krajky jiných oblastí. Byly sebrány v Čechách i mimo republiku. Chantilla se však v malé míře v Čechách také paličkovala, i když zřejmě jen na zakázku. Nevžila se a nebyla obvyklá.
Rekonstrukci provedla Dana Mihulková.
Materiál je vláčková nit obarvená na černo a černá perlovka.17 párů tenkých + 2 silné. Technika je tylová půda, polohod, zuby a pikotky. Rovný okraj je píchán za dva páry je u něj veden jeden svislý pár mulinky technikou vkládání. Druhý okraj je píchán na pikotky.
38 | RŮŽOVÁ PŮDICE

Krajka z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (číslo 11684, 98 x 8,5 cm). Sbírka krajek Boženy Koutníkové s textem "1. čtvrt 19. století, Jižní Čechy, Tábor"
Rekonstrukci provedla Romana Kdýrová, materiál bavlněné šicí nitě zvané "hedvábíčko", 4 nitky mulinky. 75 párů + 5 obtahovaček.
Páry z růžové půdice přecházejí do motivku, který tvoří okraj krajky. Fantaskní květinové motivy jsou konturovány obtahovačkou a paličkovány pláténkem, vláčkovou - tylovou výplní a hrachovinkou. Jeden okraj je píchán za dva páry a vodivý pár zde obtáčí okrajovou obtahovačku, druhý okraj je paličkován s pikotkou.
39 | MALÉ ZOUBKY

Východní Čechy, Vamberk a okolí. Vláčková krajka, která se paličkovala na vypíchaných podvincích, často jen na pravidelné síti dírek bez předkresleného vzoru. Krajkářky ji paličkovaly po paměti. Hodně místních krajkářek tyto vypíchané podložky na prešpánu ještě vlastní jako pozůstalost po předcích. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší.
Rekonstrukci provedla Anna Halíková.
Materiál jsou bavlněné šicí hedvábíčko číslo 10x3 a perlovka číslo 6. Počet párů je 12 + 2,5 párů dvojité perlovky. Jeden pár (okrajový svislý) je veden jako vložený, tři nitě jako obtahovačka. Vzor tvoří technika tylové půdy, vráňátek, peciček a zoubků. Okraje jsou píchány na očka.
40 | KRAJKY ZE SOBĚSLAVI

Vláčkové krajky ze soběslavského kroje. Není to replika, ale originál. Krajky jsou jen vyprány a vypnuty. Jsou z roku 1920.
Materiál je vláčková nit a perlovka.
Šířka krajky je 6,5 cm, motiv byl velmi oblíben, nazývá se Fajnováč - velký zub a pojmenování je stejné pro vláčku s motivem hrušky, srdce nebo obdélníku. Tento vzor je se srdcem. Podobné vzory zaznamenaly a zakreslily také M. Smolková a R. Bíbová ve svých publikacích, s malými obměnami se objevuje v okolí Vamberka i ve sbírce B. Koutníkové v depozitáři Městského muzea v Čelákovicích.
Počet párů je 27 tenkých a 3 páry silné. Technika: tylová půdice, vráňátka, pláténko, hrachovinka, pecičky, kroucené páry, zoubky a obtahovačka.
41 | KRAJKY ZE SOBĚSLAVI

Vláčkové krajky ze soběslavského kroje. Není to replika, ale originál. Krajky jsou jen vyprány a vypnuty. Jsou z roku 1920.
Materiál je vláčková nit a perlovka.
Podobné vzory zaznamenaly a zakreslily také M. Smolková a R. Bíbová ve svých publikacích, s malými obměnami se objevuje v okolí Vamberka i ve sbírce B. Koutníkové v depozitáři Městského muzea v Čelákovicích.
Šířka krajky je 3,5 cm, počet párů je 15 tenkých a 3 páry silné. Technika: tylová půdice, polohod, kroucené páry a obtahovačka.
42 | Čtyročka s pilkou

Vláčková krajka, Čechy, Strážov. Kresba z publikace M: ŠTĚPÁNKOVÁ: NÁZVY ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH KRAJEK. Kresba pochází původně ze sbírek M. Smolkové a R. Bíbové, z roku 1913, z nevydané jejich publikace SEZNAM OBRAZŮ.
Repliku provedla Dana Mihulková.
Materiál je vláčková nit ze starých zásob (číslo cca 120) a bílá perlovka číslo 6. Počet párů 32 + 1 pár obtahovačky průběžný a jeden přidávaný. Technika je tylová půdice, pláténko, vráňátka, hrachovinka. Motivky jsou konturovány obtahovačkou, oba okraje paličkovány za dva páry.
43 | FAJNOVÁČ, VELKÝ ZUB (Uherské fajnováčky)

Východní Čechy, Vamberk a okolí. Vláčková krajka, která se paličkovala na vypíchaných podvincích, často jen na pravidelné síti dírek bez předkresleného vzoru. Krajkářky ji paličkovaly po paměti. Hodně místních krajkářek tyto vypíchané podložky na prešpánu ještě vlastní jako pozůstalost po předcích. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890-1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Motiv byl velmi oblíben a pojmenování je stejné pro vláčku s motivem hrušky, srdce nebo obdélníku. Identický vzor zaznamenala a zakreslila také M. Smolková a R. Bíbová ve svých publikacích.
Rekonstrukci provedla Anna Halíková.
Materiál jsou bavlněné šicí hedvábíčko číslo 10 x 3 a perlovka číslo 6. Počet párů je 26 tenkých a 2 páry perlovky tvoří obtahovačku, která konturuje motiv srdce. Vzor tvoří technika tylové půdy, pláténka, vráňátek, peciček, hrachovinky a zoubků. Rovný okraj je píchán za dva páry a je paličkován s jedním svislým párem krouceným, zoubkový okraj je píchán na očka.
44 | FAJNOVÁČ, VELKÝ ZUB

Východní Čechy, Vamberk a okolí. Vláčková krajka, která se paličkovala na vypíchaných podvincích, často jen na pravidelné síti dírek bez předkresleného vzoru. Krajkářky ji paličkovaly po paměti. Hodně místních krajkářek tyto vypíchané podložky na prešpánu ještě vlastní jako pozůstalost po předcích. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890-1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Motiv byl velmi oblíben a pojmenování je stejné pro vláčku s motivem hrušky, srdce nebo obdélníku. Paličkoval se v různých obměnách, lišil se v šířce motivů a tylové sítě a v dalších detailech jako je počet peciček, pláténkových nebo polohodových motivků atd. Identický vzor zaznamenaly a zakreslily také M. Smolková a R. Bíbová ve svých publikacích. Tato krajka byla ještě v současnosti paličkována na objednávku ke kyjovskému kroji , k čepci a šátku.
Rekonstrukci provedla Dana Mihulková.
Materiál jsou bavlněné vláčkové nitě ze starších zásob (číslo cca 100) a perlovka číslo 6. Počet párů je 33 tenkých a 4 páry perlovky. Jeden pár perlovky je veden jako vložený (okrajový svislý) a tři páry se paličkují technikou obtahovačky, která konturuje motiv srdce, vráňátek a pláténka. Vzor tvoří technika tylové půdy, pláténka, vráňátek, hrachovinky a zoubků. Rovný okraj je píchán za dva páry a je paličkován s jedním svislým párem krouceným, zoubkový okraj je píchán na očka.
45 | FAJNOVÁČ, VELKÝ ZUB - HRUŠKA

Východní Čechy, Vamberk a okolí. Vláčková krajka, která se paličkovala na vypíchaných podvincích, často jen na pravidelné síti dírek bez předkresleného vzoru. Krajkářky ji paličkovaly po paměti. Hodně místních krajkářek tyto vypíchané podložky na prešpánu ještě vlastní jako pozůstalost po předcích. Lze vysledovat a doložit přibližně roky 1890 - 1920, kdy byly krajky paličkovány, jsou však zřejmě i starší. Motiv byl velmi oblíben a pojmenování je stejné pro vláčku s motivem hrušky, srdce nebo obdélníku. Identický vzor zaznamenala a zakreslila také M. Smolková a R. Bíbová ve svých publikacích.
Rekonstrukci provedla Anna Halíková.
Materiál jsou bavlněné šicí hedvábíčko číslo 10 x 3 a perlovka číslo 6. Počet párů je 42 tenkých, 4 páry dvojité perlovky a jeden přidávaný v každém motivu. Jeden pár perlovky (okrajový svislý) je veden jako vložený, ostatní jako obtahovačka, která konturuje motiv hrušky. Vzor tvoří technika tylové půdy, pláténka, vráňátek, peciček, hrachovinky a zoubků. Rovný okraj je píchán za dva páry, zoubkový na očka.
46 | JETÝLKOVÝ (jetelíčkový)

Vláčková krajka, Čechy. Rekonstrukce kresby z publikace NÁZVY ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH KRAJEK, M. Štěpánková. Kresba pochází původně ze sbírek M. Smolkové a R. Bíbové, z roku 1913, z nevydané jejich publikace SEZNAM OBRAZŮ. Původní kresba je však technicky neproveditelná, je při zachování charakteru lehce zkorigována.
Repliku provedla Dana Mihulková.
Materiál vláčková nit ze starých zásob (číslo cca 120) a bílá perlovka číslo 6. Počet párů 37 + 5 nití obtahovačky (2,5 páru). Technika je tylová půdice, pláténko, vráňátka, hrachovinka, pecičky. Motivky jsou konturovány obtahovačkou, jeden okraj píchán za dva páry, druhý je zoubkatý a píchán na očka.
47 | KOVOVÁ KRAJKA 1

Krajka je originál, neznámého původu. Fotografie je z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích (číslo 12157; 90 x 2,5 cm.). Sbírka krajek Boženy Koutníkové. U krajky je text: "18. st. Čechy".
Krajka na fotografii se téměř shoduje s naší krajkou a velmi podobných lze nalézt ve zmíněném depozitáři několik. Naše krajka je široká 3,7 cm.
Kovové krajky se používaly jako ozdoba plachetek i obřadních plachet, především však jako lemy honosných čepců u krojů (Blata, Haná a jinde). Rovněž na šlechtických oděvech či církevních rouchách bývaly celkem běžné. Jsou zlaté nebo stříbrné, jejich součástí bývají i penízky, korálky nebo různé plíšky.
Kovových přízí bylo několik druhů - používala se tenká příze, drátek, slabý plochý plech nastříhaný přibližně na šířku 2mm nebo tzv. bulion (hedvábná příze ovinutá tenkým kovovým proužkem). Pravé zlato se často nahrazovalo zlatem nepravým, tzv. lyonským. Po upaličkování se krajky lehce poklepaly kladívkem, aby se vyrovnaly a zůstaly ploché.
Materiál: 7 párů kovové příze střední síly, jedna nit bulionu a dva ploché plíšky. Charakterem je to krajka vějířková s technikou polohodu, vkládaných a kroucených párů. Rovný okraj je píchán za dva páry, vějířkový okraj na očka.
Paličkuje se vždy trojúhelník polohodu, v okraji je veden jeden plochý plíšek. Vkládá se mezi vodivý pár - před i za plíškem se vodivý pár jednou zkroutí. Vějířek je tvořen ze tří párů svislých (okrajový se kroutí). Vodivý pár je složen z jednoho bulionu a jednoho plíšku a mezi svislé nitě se vkládá najednou. Plíšek navíc obtáčí jeden polohodový pár ve špičce vějířku, bulion se vrací z poloviny vějířku.
48 | KOVOVÁ KRAJKA 2

Krajka je replika krajky k doudlebskému svatebnímu čepci, dle originálu zapůjčeného z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Fotografie zobrazuje několik podobných krajek a je z depozitáře Městského muzea v Čelákovicích ze sbírky krajek Boženy Koutníkové.
Rekonstrukci provedla Ludmila Dominová.
Materiál: 10 párů tenké zlaté příze, 1 silná nit - bulion, 1 plochý plíšek. Celkový počet párů je 11. Technika kroucených párů a lístků. Na nákresu je značen plíšek modře, bulion červeně.
Okraje jsou píchány na očka, plíšek i bulion je paličkován technikou vkládání nitě mezi zkroucený vodivý pár.
Na závěr se krajka jemně poklepe kladívkem, vyrovná se a bude plochá.

Dokumentace tradičního krajkářského řemesla