1895-1964 Marie Sedláčková-Serbousková pocházela z Javornice, obce v podhůří Orlických hor, která je nedaleko centra výroby krajek - Vamberka, s živou krajkářskou tradicí starou přes tři staletí. Při studiu na dívčím lyceu v Hradci Králové absolvovala kurs dekorativního kreslení a chtěla své výtvarné nadání prohloubit studiem v Praze, první světová válka jí to však neumožnila. Pomáhala s hospodářstvím v Javornici, když její bratr a nakonec i otec byli odvedeni do války, pečovala o těžce nemocnou sestru, svých výtvarných snah se však nevzdala. Vyšívala své návrhy na oděvní doplňky, navrhovala a také sama vyráběla dřevěné dětské hračky, účastnila se řady výstav v rodném regionu. Již v této době navrhla krajky na prostírky a vsadky do polštářů. Navrhování paličkovaných krajek se pak plně věnuje po válce. Její návrhy ubrusů a ubrousků, metrových krajek aj. realizují krajkářky z jejího rodného kraje. Stala se uznávanou odbornicí a krajkářskou výtvarnicí, se kterou umělecký průmysl nového sátu počítal. Na základě pověření Slovenského Vládného komisariátu pre zachovanie pamiatok provedla v letech 1920-1921 podrobný výzkum lidového krajkářství na tehdejším území Slovenska. V roce 1921 začala studovat na Vysoké škole umělecko-průmyslové V Praze. Bilancí práce z tohoto období je soubor krajek, který presentovala na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži roku 1925, kde získala zvláštní diplom a zlatou medaili. V roce 1925 končí studia a také se vdává za malíře Vojtěch Sedláčka. Ve své práci však pokračuje. Své názory, týkající se místa krajky v moderní společnosti publikuje v řadě časopisů, vydává studii o lidovém krajkářství v Československu a o krajkářském školství. Nemůže se však v prosazování své práce opřít o žádnou instituci, jako tomu bylo u E. Paličkové. Všechna starost s nákladnou realizací návrhů a odbytem výrobků spočívá na umělkyni. V letech nastávající hospodářské krize je navíc o krajku pramalý zájem. Prohloubila se také její oční vada. To vše způsobuje, že se pro roce 1936 odmlčuje úplně.
