Herdule
Mám ráda senové herdule. Krajkářky vědí, že jsou herdule různé. Nejčastěji asi pilinové. Ale vidět jsou i různé herdule vyrobené z filcu, plastu, papíru atd. Ty však nedoporučujeme, nefungují tak, jak by měly, a krajkářka se pak s nimi jen trápí. Ty pilinové i senové se musí čas od času doplnit, časem totiž seschnou a změknou. Špendlíky v nich pak špatně drží, krajka je volná a opět je tady trápení při paličkování. A to nestojí za to. I na těch herdulích co, jsou k dispozici na Desateru řemesel v Poniklé, se čas podepsal. A tak jedna fotografie při jejich docpávání. Seno musí být pěkné, nejlepší jsou otavy, tedy seno z druhé sklizně. A docpávání herdule není vůbec snadné. Chce to sílu a to při doplňování i při výrobě té nové.
Jak si takovou herduli vyrobit? Zde je návod.
Herdule se šije ze dvou látek. Spodní je pevná a vrchní může být jakákoliv, ale důležité je, aby se dala sundat a občas vyprat.
Velikost střední běžné herdule je.
Z látek se ušije "válec". Na obou koncích je tunýlek na protažení pevné tkanice. Výhodné je, když se tkanice všije nejdříve - tedy při šití tunýlku.
Pak se teprve spojí látka do válce. Takto se ušijí obě látky a vsunou se do sebe. Na jedné straně se stáhnou na pevno tkanice k sobě. Do válce se vloží kruh vystřižený z kartonu a může se nacpávat. Nejlépe po malých částech a vždy se seno nebo piliny velmi pevně stlačí. Nakonec se vloží druhý kartonový kruh a válec se na otevřené straně také stáhne. Herdule je hotová.
A na závěr - nechce se někdo ujmout výroby senových herdulí? Určitě by se hodily, mají jednu malou výhodu - jsou totiž lehčí než ty pilinové, ale musí být udělány opravdu dobře. Nehodí se však pro alergiky, neboť nádherně a dlouho voní senem.
