Krajkářčin blok

Já tedy nevím. Celý život se snažím udělat krásnou krajku a možná se mi to někdy i podařilo. Také chodím celý život na všechny výstavy, které se kolem mne objeví. Tedy, na které se mohu časově a vzdálenostně dostat. V zájmu pravdy musím přidat slovo skoro. Skoro na všechny výstavy se podívám. V poslední době se mi zdá, že jsem již všechno viděla a spíš mne ty výstavy zklamou. Vidím stále více repliky starých tradičních lidových krajek. Jakoby krajka kráčela zpátky a ne dopředu.
Ale poslední výstava mne velmi hezky oslovila a dodnes (týden po jejím shlédnutí) mám krásný pocit v sobě. Konala se během Krajkářských trhů v Praze v listopadu, a i tady byly občas repliky, repliky asi i starých krajek, když jim je dnes přes sto let, ale šlo o krásné a velmi moderní stoleté krajky. Navíc jsem jich většinu znala z dřívější doby, ale tady byly uspořádané, vystavené, nádherně osvětlené – znovu mne nadchly, nu radost se podívat. Jednalo se o výstavu Střední umělecké školy textilních řemesel, U Půjčovny 9, Praha 1. Výstava je otevřená až do 21. 12. 2016 a pokud máte možnost, doporučuji. Každé krajkářce udělá její návštěva radost. Pokud se na výstavu nedostanete, tak přikládám alespoň několik fotografií a malé zamyšlení.
Na trzích jsem si povídala s jednou začínající krajkářkou. Říkala mi, že se do realizace svých nápadů bojí pustit, protože umí málo vzorů. Já jsem na to řekla, že vzorů umím opravdu hodně a je málo věcí, které bych nedokázala upaličkovat. A přitom čím dál častěji dělám jen z plátna, polohodu a kroucených párů (to jsou tři první vzorníky, když se krajkářka začíná učit). Stálo nás u tohoto rozhovoru několik a moje konstatování vzbudilo smích. Ale je to tak. A podívejte se na fotografie z výstavy. Vždyť ani tady často nejde o krkolomnou a komplikovanou techniku.
A navíc přidávám několik fotografií z podzimních krajkářských trhů. Tolik stánků a tolik úžasných věcí, stihla jsem je proběhnout, ale fotografie jsou jen tři. Nebyl čas.
Nakonec malá zmínka o akci, která se již každoročně koná během zmiňovaných trhů. Je to DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ ve Střední umělecké škole textilních řemesel, a to jsem fakt také jen proběhla, ale škoda, příště by to chtělo dvě hodiny nejméně. Ale i během té chvilky, kterou jsem v každé třídě zůstala, se mi zdálo, že žáci i učitelé se tím textilním a souvisejícím oborem baví, nu další radost. Že by krajkářství přece jen šlo dopředu? Sláva!