Krajkářčin blok

Jen takové zamyšlení. Například v Lublani, při kongresu OIDFA. Lístek je docela drahý – tak jako všechno tady. Sál obrovský a velkoryse postavené hlediště do dálky i do výšky. Fronta před zahájením obrovská, dostaneme se do páté vyvýšené řady a tak vidíme vše jen z dálky. Barevné efekty jsou nádherné, zahájení s živou hudbou je úžasné. Za manekýnkami je obrovský promítací panel a po celou dobu na něm běhají jakési úžasné barevné pruhy a kola a smyčky – krása. My jsme však krajkářky a krajkáři, a moc rádi bychom viděli ty krajky. Z páté řady, natož z řady desáté není vidět nic. Celou dobu si říkám, proč na té obrovské promítací ploše neběží detaily s právě procházející manekýnkou. Nu neběží, zato ty barevné efekty, těch jsme si užili. Dobře viděli jen ti v první řadě.
Několik fotografií jsem udělala a pak jsem se jen dívala a vlastně nic neviděla.
A další přehlídka byla v Peniche v Portugalsku. To bylo fajn, na tabuli za manekýnkami nebyly také žádné efekty, ale všichni seděli hodně blízko a bylo vidět, myslím, od všech míst dobře. Jednou jsem seděla v řadě druhé a nejen, že jsem si to užila, ale i fotografie se podařily skoro všechny. Podruhé jsem stála na pařezu za všemi lidmi a také bylo dobře vidět, fotky asi ještě lepší. Ale trochu tady byl jiný problém. Je vždy obtížné naučit manekýnky, aby ukazovaly šaty, pro nás navíc to nejdůležitější – krajku. To znamená pozastavit se a otočit se. Problém bývá s krajkou, která zdobí záda, manekýnka proběhne a až u odchodu si povšimnete, kde je krajka a co je vlastně na těch šatech nejzajímavější.A to byl v tomto roce můj problém. Měla jsem naplánováno, že povezu na módní přehlídku šaty z projektu SEN O MOŘI, tedy ty hedvábné, modré s krajkou od všech našich krajkářek. A to jsem stále řešila. Ta krajka není moje – tento rok jsem nestihla upaličkovat ani jeden kousek. Mohu se já chlubit cizím peřím? Ale nic jiného nebylo. Až den před odjezdem mne napadlo, že rozstřihnu svoji krajkovou šálu, jednu polovinu dám na pelerínu, která nebyla nikdy nošená a čekala jakoby právě na tento okamžik již asi 10 let. Šila ji tehdy Iva Křivánková. Hned jsem to zrealizovala a výsledek mne uspokojil. Nu a druhý model – to je halena stejné autorky, stylem podobná. Navíc v mojí paličkované šále jsou lístky stejné jako ty namalované na přední části. Krajka je samozřejmě v obou případech vzadu. A tak na fotografiích z Peniche od ostatních fotografů jsou oba modely jen zepředu, krajka žádná. Mně se však podařilo vyfotografovat z již zmíněného pařezu modely i zezadu.