Krajkářčin blok

Již před lety jsem si několik paliček vyřezala z klacíků. Jen tak, že mě to bavilo. Ne, že bych to potřebovala, paliček mám opravdu hodně, ale teď jsem se k tomu vrátila a baví mě to zase.
Natočila jsem video kurz „Paličkování pro začátečníky a pro pokročilé“, kde si veškeré pomůcky lze zakoupit nebo také udělat doma. Krom paliček – a proč vlastně ne? A druhá věc, která mě vedla k vyřezávání, byl krásný nožík, který jsem si koupila. A tak sedím na balkoně, nebo na chalupě u kamen a vyřezávám a přemýšlím o dřívku, z kterého se rodí palička na paličkování krajek.
To dřevo začalo růst přibližně před 220 lety, smrk vyrostl v krásný velký strom, porazili ho, musel se nějakou dobu zpracovávat, než z něj bylo prkno. To si před cca 120 lety koupil můj pradědeček, byl to tesař a sám začal přestavovat chalupu v Krkonoších. Prkno přišlo na západní štít.
Tady se dívalo na svět, západ slunce, déšť, vítr, a to celých skoro 120 let. Vidělo, jak kolem pobíhají tři děti – jedna holčička byla moje babička, pak přišla na návštěvu občas moje maminka, a nakonec jsem v chalupě žila o prázdninách já se svými dětmi. Prkno tak stárlo, dvakrát za tu dobu, alespoň myslím, bylo natřeno. A vrásky se na prkně začaly prohlubovat, také se objevil červotoč, a nakonec to dítě, které 50 let na chalupu jezdilo na prázdniny, vyrostlo v dospělého muže a zase na jeho děti prkno shlíželo ze západního štítu.
Nakonec se muselo vyměnit, strhnout stará prkna a dát nová. A ta stará šla do kamen, ještě nakonec zahřála své obyvatele v zimních měsících.
Ale tohle jedno prkno se mě zalíbilo, měla jsem ten nový nožík, a tak jsem to zkusila. Rozštípalo se na hranolky – teď si prkénko pomyslelo, asi budu na zátop. Ale ještě se rozřezalo na dvanácticentimetrové špalíky, to mu již bylo divné.
A najednou se ze špalíčku vyklubala palička, ta jednodušší trvala asi hodinu, na horní části výřez pro navinutí nitě a dolní část pokaždé jiná. Špičatá, s rovným dolejškem a prohnutá, se spirálkou, tmavší část ještě s původním i tím mým nátěrem vedla k pokusu o lístek, hrušku, obličej a další nápady, které si vlastně určil jen tvar a kresba dřeva.
Myslím, že se to prkénku líbilo, ale na co si s ním takhle hrají, to tedy nevědělo. První práce je z drátu. Vyřezané paličky se nestačily divit, co s jejich pomocí vzniká.
A to ještě nevědí, že konec dřeva, které začalo růst před 220 lety, to není. Taková palička může sloužit a dělat krajku dalších 220 let a možná i déle. Tolik a možná i více let je některým mým jiným paličkám.
Já to již nebudu, ale jiná krajkářka získá paličky, tak jako jsem je kdysi získala já. Přinesl je někdo po své babičce, tetičce nebo jiné krajkářce. A stále s nimi paličkuji a jsou jako nové – jen hodně ohlazené od mých a těch bývalých rukou.
Tak si myslím, kdyby to dřevo, to moje prkénko, umělo mluvit a říci těm příštím krajkářkám odkud je...