Je pátek 7. dubna 2017
Za chvilku – tedy přesně za 42 minut – pro nás přijede taxík a letíme do Španělska, kde budu učit, pak asi dva dny v Madridu "odpočívat", tj. chodit po památkách atd., a pak jedu do Camariňas na festival krajkářek.
A minulou neděli jsme se vrátili z Ruska. Byl to fakt zážitek. Jsem moc ráda, že jsem tam byla. Nejdříve dva dny v Moskvě, v Kremlu, na Rudém náměstí, na Arbatu. Říkala jsem si, to je jako všude jinde na Západě a dnes již i u nás, řetězce obchodů stejné, čisto – neustále někdo zametal a uklízel na ulicích i v metru, hotel bezvadný. Pak jsme jeli do Vladimíra a do Radužného. Města docela dobrá, chrámy krásné, vše se opravuje a vylepšuje. Tedy až na to, kde lidé bydlí, dřevěné domy jsou krásné, když se o ně majitelé starají, jinak se počká až spadnou, totéž platí asi i o panelácích ve městě. Do Vladimíra jsme jeli pustinou, tedy ne že by tam nebyly vesnice, ale jen sem tam nějaká malá, tady si člověk uvědomí ty obrovské prostory. Celé je to velká rovina, podmáčené, blátivé cesty i louky. A začal (na konci března) padat sníh.
Bydleli jsme v lese v domečku mezi stromy, daleko od všeho. Ale bylo teplo, čisto, sprcha, teplá voda. A moc hezky se o nás starali, dobré jídlo, vozili nás, kam bylo zapotřebí, vozili nás tři dny po památkách, byli jsme v Suzdalu, ve městě, které je zapsáno u UNESCO. Je nízké, samý dřevěný domek včetně těch nově postavených, a mnoho chrámů. I tady je Kreml – mne překvapilo, že to není místo jen v Moskvě. Je to prostě vysokou zdí chráněné území s chrámy, klášterem a několika hospodářskými, dnes úřednickými budovami. Prohlédli jsme si Vladimir, objevili jsme, jak je dobrý dobře udělaný čaj, zejména když bylo najednou i mrazivo až za nehty zalézalo. Ten čaj nás několikrát zachránil.
V pátek a sobotu se konal festival v Radužném. Bylo to však jinak, než jsme zvyklí. Radužnyj je uzavřené město, mohou tam tedy jen Ti pozvaní. Z každé krajkářské oblasti byla pozvána delegace asi tří krajkářek a také přijel jeden krajkář. V několika kójích byla vystavena jejich krajkářská kolekce a během obou dnů probíhal program. Přednášky, přehlídka, tance při vernisáži. Celou dobu se něco dělo, všichni poslouchali, sledovali fotografie promítané na velkém plátně. I já jsem měla přednášku, předem jsem ji zaslala Míšovi, ten ji přeložil, a nakonec i přečetl. A pak jsem odpovídala na dotazy a to rusky. Docela jsem rozuměla a za pomoci Eleny Gorbunové snad rozuměli i posluchači.
Jestli budete někdy váhat, zda jet do Ruska, tak se rozhodněte pro a jeďte, je to zážitek, jak píši v úvodu. Možná něco napoví fotografie.
Taxík přijel a já víc napsat nestihla, vkládám to do blogu až po několika dalších cestách, o těch až příště.
