Výstava obrazů mého bratra
Předevčírem se sešla většina naší rodiny na vernisáži mého bratra Zdenka Kobra. Bylo to v Domově důchodců v Hájích. Opravdu krásný domov, i vnučky by nás sem prý klidně daly, tedy pokud bychom nechtěli bydlet u nich doma.
Na vernisáži bylo hodně důchodců, hodně jich bylo na vozíčcích nebo s takovými těmi chodítky. Zahrál pán na kytaru a zazpíval a byly úvodní řeči a přivítání a občerstvení. A také se sešla celá naše rodina – tedy jedna sestra Zdenkova a její děti a vnučky, druhá sestra Zdenkova a její děti a jedna vnučka. A kamarádi a kamarádky Zdenka, všichni jsme se znali a poseděli, popili a popovídali.
Ale hlavně se líbily obrazy. Jak Zdenek ve svém povídání v úvodu řekl, je samouk, mnoho toho neumí o perspektivě a dalším. Přirovnal se k Henri Rousseauovi, také samoukovi a naivnímu umělci, který se stal jeho vzorem. Jeden obraz dokonce namaloval jako jeho kopii. A podobného bylo více věcí, ať již nazveme Zdenkovo umění naivní nebo ne, nadchlo nás. Krásného cosi z obrazů vyzařovalo, hned se jeden prodal, a ten pak chtělo několik dalších lidí. Zejména olejomalby, krásné náměty a nápady, takové by asi výstavy měly být. Oslovit nás něčím, ani nemusíme vědět čím přesně.
Nu netřeba si povídat, lepší je se podívat. Tak to, co se podařilo vyfotit, přikládám. A Zdenku maluj dál.