Krajkářčin blok

Výstavy jsem tento rok měla dvě, protože mi bylo 70 let. Žertem říkávám, že to není proto, že mám krásné krajky, ale protože jsem se dožila takového věku. Ale jen žertem. Doufám, že pěkné krajky mám také.
Mám takovou zásadu, jakmile chce někdo krajku koupit, tak ji prodám, i když je právě upaličkovaná. A tak se stane, že se některé z prací objeví jen na jedné výstavě, jiné mi pak zůstanou déle a těch je na výstavě většina.
Některé voní novotou, jiné jsou prané a znovu vypínané. Tak například záclona – ta po jediném roce, kdy byla na výstavách, visela u mne doma na okně. Je mnohokrát praná a žehlená. A proč ne? Vždyť krajka se pere odjakživa a jen jí to prospívá. Říkám, že stárne do krásy. Totéž platí o některých límcích, ty jsem však znovu poctivě vypnula a lehce natužila.
Některé novinky na výstavě však samozřejmě také mám. Udělala jsem krajku do kovových rámů, a moc mne baví práce s drátem – to je také novinka. Není to paličkování, říkám tomu pletený drát, i když se pomocí paliček dělá.
Dvanáct nejnovějších krajek jsem na výstavu dát nemohla. Jsou to krajky do kalendáře na rok 2017. Potřebuji je totiž na kongres OIDFA v Lublani a snad je vystavím ve Vamberku při slavnostech v Sokolovně u našeho stánku, nebo možná budou i v muzeu během krajkářských slavností. A některé se také objeví na módní přehlídce při vernisáži.
Na fotografiích je stavba první výstavy v Praze, žehlení záclony bylo náročné, ale úžasné. Ve Vamberku zase Martina se štaflemi ve vitríně. Další fotografie jsou z obou výstav a budu moc ráda, když se setkáme třeba na vernisáži v muzeu ve Vamberku 1. 7. 2016 v 18:30.
A nakonec, opravdu moc děkuju všem, kdo mi s výstavami pomohli.